Irán - Kultúra/Spoločnosť

Krátce z historie
Dnešní název Íránu, znamenající v překladu "Země Árijců", je odvozen od indoevropských árijských kmenů, které sem přišly někdy kolem roku 1500 př. Kr.. Peršané sídlili na východ od Babylonie, jejich jazyk byl příbuzný s médským a jejich království bylo podřízeno médské říši. V 6. století př. Kr. zde vzniklo impérium dynastie Achajmenovců, založené Kýrosem (Kurušem) Velikým. Ten roku 550 př. Kr. ovládl médskou říši, dobyl lýdskou říši a zajetím krále Kroisa si podřídil i řecké maloasijské obce. Jeho nástupce Kambužija v roce 526 př. Kr. vítězstvím v bitvě u Pelusia rozšířil perskou říši až do Egypta. Král Dareios (522 - 486) založil perskou metropoli Persepolis a svedl několik bitev s maloasijskými Řeky. Jeho syn Xerxés se pak pokoušel perskou říši rozšířit dále na západ do jihovýchodní Evropy, ale nakonec podlehl řeckým vojskům. Makedonský král Alexandr Veliký roku 331 Kr. perskou říši zničil a vyvrátil její hlavní město Persepolis.

Přelom letopočtu byl ve znamení sporů nově ustavené Parthské perské říše s Římany a střídání několika perských dynastií. Roku 224 sjednotil Ardašír z dynastie Sásanovců celou zemi. V 7. století bylo dosavadní náboženství (zoroastrismus) vystřídáno islámem (651) a říše Sásanovců byla smetena Araby. Vláda arabských chalífů byla roku 1055 vystřídána nadvládou turecké dynastie Seldžúků, které roku 1220 vyhnaly Čingischánovy mongolské hordy. Perská říše byla obnovena až zakladatelem dynastie Súfíjovců Ismaílem I. (1499 - 1523). K největšímu rozkvětu této říše došlo za Abbáse Velikého (1586 - 1628). Ten mimo jiné navázal diplomatické styky s evropskými mocnostmi. Následovaly danastie Afšárů, Zandů a Kádžárů.

Roku 1907 byla po řadě hospodářských sporů země rozdělena na jihovýchodní britskou a severozápadní ruskou sféru vlivu. Po převratu v roce 1925 se k moci dostal šáh Rezá, který založil dynastii Pahlaví (pojmenované podle starého perského písma, které se používalo před přijetím arabské abecedy v roce 651). Pod šáhovým vedením se země otevřela světu, došlo ke stavbě silnic, železnic atd. V roce 1935 byl název země změněn z Persie na Írán. Za 2. světové války stál Írán na straně Německa, roku 1943 se zde konala známá teheránská konference. Rezův syn Mohammad Rezá, který šáha roku 1941 v čele konstitučně monarchistického státu vystřídal, v prozápadních reformách pokračoval. Zisky z těžby obrovských zásob ropy ale plynuly do kapes vládnoucí dynastie a západních těžařských společností a necitlivé pokusy o odstranění přísných muslimských zvyklostí vedly ke vzniku náboženské opozice. Druhou protivládní silou se stala politická opozice, požadující na šáhovi více demokracie.

Poté, co se už šáh nemohl udržet ani díky potlačování demonstrací, uprchl v lednu 1979 ze země do zahraničí, kam si předtím převedl miliardy dolarů. O několik dní později se do Íránu z exilu vrátil šíitský náboženský vůdce (ájatolláh) imám Chomejní, který získal obrovskou podporu obyvatel. Popravil šáhovy stoupence, vytvořil teokratický stát a zavedl islámské zákonodárství šarí°a. Menší část íránské společnosti pak podlehla fundamentalistickým islámským náladám. Byly zavedeny tzv. islámské výbory, které dbají na dodržování revolučního poselství (projevujícího se především v odmítání zahraničních vlivů, cizí kultury a "nemravností" všeho druhu). Jejich členové kontrolují na ulicích zejména mladé lidi, u nichž je předpoklad, že by se mohli odklonit od "pravé víry". Také na školách a v úřadech bývá islámský pověřenec, sledující, aby se mladí lidé příliš nezajímali o západní kulturu (hudbu, filmy, módu atd.).

Do střetu se Západem se dostal imám Chomejní poté, co v říjnu roku 1979 přepadly islámské revoluční síly ambasádu USA a jako rukojmí zajaly americké diplomaty. Amerika začala být označována za sídlo ďábla a na zdech íránských domů můžete od té doby spatřit ideologická hesla o tom, že všechno zlo světa pochází z USA. V roce 1980 vypukla osmiletá "válka měst" se sousedním Irákem.

Ájatolláh Chomejní zemřel v roce 1989 nedlouho poté, co vyhlásil klatbu nad spisovatelem Salmánem Rašdím (lze se setkat i s anglickým přepisem Rushdie) za jeho údajně protiislámskou knihu Satanské verše. Tento rozsudek smrti vztahy Íránu se Západem ještě zhoršil. Prezidentové Rafsandžání a Chátamí se později snažili o jejich postupnou normalizaci a liberalizaci přísného islámského režimu. V rozhovoru pro americkou televizní stanici CNN mluvil Chátamí o potřebě navázání dialogu mezi civilizacemi, v projevu k dvacátému výročí revoluce začátkem února 1999 Íráncům přislíbil "větší demokracii a vládu práva, větší toleranci vůči jiným názorům a životním stylům", o několik dní později poprvé po letech navštívil západ a setkal se a papežem. Írán ale prozatím zůstává v politické izolaci, USA jej označují za sponzora mezinárodního terorismu a pokračuje jeho ekonomická blokáda (v jejímž důsledku je zde dnes pro nezávislého cestovatele poměrně levně).