• Letenky
  • Hotely
    Kde
    Príchod
    Odchod
  • Knihy
  • Prenájom áut

Treking v Himalájach

Sezóna pre trekerov je od septembra do mája, avšak najlepším obdobím je október - december a marec - apríl. Krajina je zväčša drsná a cestičky sa ľahko stratia. Preto je treking najlepším spôsobom „dopravy“ po nepálskej krajine. Turista sa môže rozhodnúť pre výlet podľa stupňa obtiažnosti. Niektoré cestovné kancelárie v spolupráci s Nepálskou kanceláriou pre treking rezervujú vopred trekingovú súpravu. V Káthmandu je registrovaných veľa trekingových agentúr, ktoré organizujú hromadné túry s nosičmi batožiny, sprievodcami, jedlom, stanmi, spacími vakmi, matracami, prepravou na štart túry, prepravu lietadlom a vybavujú tiež povolenia a poistenie. Účastníci túry si môžu vybrať obtiažnosť cesty.

Od júla 1999 sa nevyžaduje povolenie na treking do bežných trekingových oblastí (akými je Everest, Annapurna, Langtang a Rara), ktoré určuje Imigračný úrad. Do všetkých ostatných oblastí sa povolenie vyžaduje a získate ho na Imigračnom úrade v New Baneshwar v Káthmandu alebo v trekingových agentúrach a v cestovných kanceláriách. Treking do Dolpa, Kanchanjunga, Makalu a Upper Mustang môžete podniknúť iba cez registrované trekingové agentúry. Vstupný poplatok závisí od oblasti, kde chcete podniknúť túru, a prírodnej rezervácie. Poplatok sa pohybuje od NRs500 do NRs2000 na osobu a deň. Deti do 10 rokov sú oslobodené od poplatku. Pri filmovaní a lietaní v helikoptére sa platia vyššie poplatky. Ďalšie informácie získate na Nepálskom úrade pre turistiku.

Pri túrach si prenajímajte iba sprievodcov a nosičov, ktorí majú k danej činnosti oprávnenie. Dávajte pozor pri zakladaní ohňa v blízkosti suchých porastov a drevín v lesoch. Šetrite palivom, najmä s drevom na zakladanie ohňa (táborové ohne nedoporučujeme). Uprednostňujte tie turistické kancelárie a ubytovne, ktoré nepoužívajú na kúrenie drevo.
Turisti majú prísny zákaz sekať zelený porast alebo zabiť zviera. Ak nie sú na trase toalety, uistite sa, že svoju potrebu vykonáte aspoň 30 metrov od zdroja vody.
Pri návšteve chrámov a budhistických svätýň rešpektujte miestne zvyky . Ak trpíte nevoľnosťou pri prekonávaní výšok, vykonajte potrebné opatrenia.

V minulosti miestne úrady zistili výstup žien na vlastné riziko. Niektoré nepálske agentúry už poskytujú trekingové služby i pre ženy, ktoré si môžu prenajať i ženskú sprievodkyňu a nosičku.

Treking na poníkoch: Poníky slúžili v Nepáli storočia ako prepravný prostriedok materiálu a ľudí. V súčasnosti sa využívajú na treking. Trasy pre túry s poníkmi sú takmer rovnaké, ako pre bežný treking. Treking na poníkoch sa ponúka hlavne v západných oblastiach v okolí Pokhara, taktiež v oblasti Dolpo a Lo Manthang.

Lety nad krajinou: Väčšina miestnych letísk poskytuje lety malými lietadlami ponad Mount Everestom. Lety sa uskutočňujú z Pokhara. Z oblastí západne od hlavného mesta sa lieta ponad veľkolepú Annapurnu.

TREKY V NEPÁLSKÉM HIMÁLAJI
(Podľa sprievodcu pre (nielen) nezávislé cestovanie ázijskými krajinami, z knihy Cesta na Východ autorov  Ivy a Ivana Brezinových. Táto publikácia by nemala chýbať vo výbave žiadneho cestovateľa chystajúceho sa na ázijsky kontinent!)

Anglické slovo "trekking", užívané dnes už běžně i v češtině k označení pěší vysokohorské turistiky, znamená v překladu cosi jako "dlouhá namáhavá dobrodružná cesta". I když je dnes Nepál nejznámnější světovou trekovou velmocí, tato definice trekkingu zde už bohužel dávno neplatí. Často jde spíš o fyzicky nenáročnou horskou procházku. Treky v nepálském Himálaji jsou ve srovnání s trekem v Indii či Pákistánu velmi komfortní a bezpečné, ale s opravdovým horským dobrodružstvím už právě proto nemají příliš společného. Nepálské trekové trasy jsou totiž ve vašem trekovém povolení striktně vymezeny, nesmíte je opustit a často vedou horami po dlážděných chodníčcích kolem nekonečných řad hotýlků a lodží (můžete se ale aspoň utěšovat, že díky tomu nemůžete zabloudit). Nepálští domorodci se o vás budou přetahovat v čajových stáncích a hospůdkách, aby se vás pak často při placení pokusili okrást těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby (stalo se nám třeba, že si majitelé hotelu dali přes noc práci s výrobou nového jídelního lístku s vyššími cenami a ráno pak tvrdili, že naše včerejší konzumace už dnes stojí dvojnásobek!). Na mnoha místech založili vesničané jakési kartely či družstva, určující všem svým členům závazné minimální ceny, pod které je zakázáno jít - v praxi to znamená, že ani mimo sezónu v poloprázdných hotýlcích neusmlouváte žádnou slevu. Kromě toho budete stále obklopeni hlučnými hordami ostatních "trekkerů", což jsou už dnes většinou znudění západní výletníci s doprovodem cestovních kanceláří a domorodých nosičů, chodící od piva k pivu. Situace vždycky není takto kritická, ale v hlavní sezóně se vyplatí nejoblíbenějším trekovým trasám vyhnout.

Pro méně zkušené, starší, či méně fyzicky zdatné cestovatele plynou ovšem z našich výše uvedených lamentací výhody - trek v Nepálu zvládne díky komercializaci země a jejímu přizpůsobení potřebám zhýčkaných západních turistů v podstatě každý. V nepálských horách nepotřebujete žádnou výjimečnou fyzickou kondici, žádné horolezecké vybavení ani speciální znalosti pobytu v drsné přírodě, nemusíte sebou po kopcích tahat těžký batoh s jídlem a stanem. Každý den ujdete jen tolik, kolik chcete, protože v případě únavy můžete bez problémů kdekoli na trase zastavit, odpočinout si a přespat. Nepál je tedy ideální zemí pro ty, kdo s nezávislým cestováním či s trekkingem teprve začínají. Ostatně - trekking jako nové módní rekreační sportovní odvětví se zde vlastně v 70. letech ve své dnešní podobě zrodil. Pro řadu lidí je Nepál synonymem trekkingu a možná ani nevědí, že trekovat se dá i v sousední Indii, Pákistánu, Thajsku, nebo třeba v Rumunsku či na Brdech.

    Existují tři základní způsoby, jak trek v Nepálu pojmout. Nejdražší, nejpohodlnější a nejméně dobrodružnou variantou je koupit si trekový zájezd "na klíč" u některé české či slovenské "dobrodružné" cestovní kanceláře. Ta za vás vše potřebné zařídí předem a provede vás po celé trase (v čem ale pak tkví to inzerované dobrodružství, že?!). Organizováním treků v Nepálu se už dnes u nás zabývá mnoho cestovek, konkurence je velká, ceny relativně nízké a je proto z čeho vybírat. Některé české cestovky jsou dokonce individuálním turistům schopny za určitý poplatek vyřídit trekové povolení a ostatní formality předem, aniž byste s nimi museli zájezd absolvovat.

    Při střední variantě (která vám ušetří až třetinu peněz) si sami seženete letenku do Káthmandú, kde si pak vyberete trasu a spolehnete se na služby některé z nepálských cestovek. Ta vám opatří nosiče a průvodce, zajistí trekové povolení, dopravu do výchozího bodu treku atd. Lokálních cestovních kanceláří funguje v Nepálu spousta, nejlepší je nechat si nějakou spolehlivou doporučit od ostatních cestovatelů a trekařů.

    Nejlevnější variantou je zařídit si všechno sám na vlastní pěst. Protože "turistický průmysl" funguje v Nepálu na jedničku, zvládne to i ten největší cestovatelský začátečník - trekové trasy jsou velmi dobře značeny, zabloudit prakticky nelze a pokud na treku zjistíte, že nosiče nebo průvodce přece jen potřebujete, můžete si jej v kterékoli vesnici za velmi rozumné peníze (cca 3 - 5 USD na den) najmout. Do výchozích bodů všech treků se lze z Káthmandú a Pokhary dostat poměrně hustou a pravidelnou sítí autobusů. Před trekem do vyšších nadmořských poloh byste ale měli v každém případě pamatovat na několikadenní postupnou aklimatizaci, která sníží riziko horské nemoci.

    Trekových tras je v Nepálu mnoho, aktuální informace lze obdržet v trekovém informačním středisku v hotelu Tilicho nedaleko imigračního úřadu na ulici Tridevi Marg v Káthmandú. Podrobný popis jednotlivých tras najdete ve speciálních trekových průvodcích, které jsou v Nepálu všude k dostání. Zřejmě nejlepší je knížka Stana Armingtona Trekking in the Nepal Himalaya (Lonely Planet 1997). Průvodce po Nepálu lze koupit i některých specializovaných českých knihkupectvích, stejně jako velmi podrobné a kvalitní trekové mapy nepálského Himálaje z edice Nepa maps. Občas je zde ještě k dostání i starší česká knížka Průvodce Nepálem. Trekking v nepálském Himálaji (S. Shrestha, M. Brunner, Montana Trekking a AVE 1993), která je pro běžné výpravy do hor zcela postačující.

JÍDLO
V Pokhaře, Káthmandú a dalších turistických centrech budete prožívat hotové kulinářské orgie – v hotýlcích na trekových trasách je jídlo mnohem jednodušší: rýže, zalitá rozvařenými luštěninami (dálbhát), smažené nudle (chowmein), opečené brambory s jačím sýrem (gurr), tibetské plněné taštičky z těsta (momo), jačí jogurt s medem. Pokud je vás víc a chcete se dočkat jídla rychle, objednejte si všichni stejný druh - kuchař má totiž většinou k dispozici jen jeden vařič a musel by připravovat jednotlivá jídla postupně. K pití dostanete na treku čaj, balenou vodu, lahvové limonády, mangový džus, domácí ječné pivo čang a slabou rýžovou pálenku rakší. Protože suroviny vynášejí po trekových trasách nosiči, rostou ceny jídla a pití úměrně s výškou. Problémem někdy bývají v horách malé porce a snaha o jejich neúměrné předražování.

HOROLEZECTVO
Pri lezení na ktorýkoľvek štít v Nepáli potrebujete povolenie. Môžete ho získať na Ministerstve kultúry, Ministerstve turistiky a Ministerstve civilného letectva na horolezeckej sekcii (MoCTCA) (tel: (1) 247 037 alebo 256 228; fax: (1) 227 281; e-mail: tourism@mail.com.np) alebo v Nepálskej horolezeckej asociácii (NMA) (tel: (1) 434 525; fax: (1) 434 578; e-mail:peaks@nma.wlink.com.np alebo office@nepalmountaineeringassociation.com). Ďalšie informácie získate na Nepálskom úrade pre turistiku.

Přestože je v Nepálu velmi bezpečno, doporučuje se osamoceným cestovatelům nepodnikat treky na vlastní pěst, zvláště do odlehlejších oblastí. Velmi vzácně se prý totiž stane, že je osamělý trekker přepaden a oloupen domorodými bandity. V horách byste se proto měli pohybovat v minimálně čtyřčlenných skupinách. V Káthmandú či Pokhaře nebývá problém najít na trek parťáky.

Na treku vám jinak nehrozí žádné větší nebezpečí. Protože jsou ale treky v Nepálu velmi populární, vydává se sem i mnoho lidí, kteří nemají patřičnou fyzickou kondici a jejichž zdravotní stav neodpovídá místním podmínkám. Pokud trpíte například srdečními či dýchacími problémy, konzultujte před cestou pobyt ve vysokohorském terénu s vaším ošetřujícím lékařem (pozor - to samozřejmě platí i pro treky v Indii či Pákistánu!). MZV ČR upozorňuje, že v Nepálu každoročně umírají čeští občané, kteří na treku přecenili své síly.


Autor/zdroj: Redakcia
Text bol naposledy zmenený dňa: 10.06.2002