• Letenky
  • Hotely
    Kde
    Príchod
    Odchod
  • Knihy
  • Prenájom áut

Dobývání Sibiře

V kraji děsivých dálek a komunistického gulagu ještě dnes žijí v těsném sepětí s přírodou národy, jejichž nejstarší "dějiny " se uchovaly jen díky vyprávění.

Charakteristika/Zdroj:
Článok publikovaný v elektronickom médiu Euroasijský Express.

Na stránke nájdete:
Osobné zážitky autorky, informácie o zaujímavostiach Sibíri, históriu kolonizácie tejto oblasti a národa Evenkov, príbehy domorodcov, opisy zaujímavosti z miestnej kultúry a súčasného života obyvateľov.

Opisované miesta, zaujímavosti:
Sibír, Evencký autonómny okruh, Tura, Podkamenná Tunguzka, Vanavara, Tunguzský meteorit.

Úryvok:
" Jistou naději na vydělání peněz tedy nyní vidí místní úřady v obnoveném zájmu o legendární Tunguzský meteorit. Příběh spadlé hvězdy z roku 1908 přiměl řadu dobrodruhů a vědců hledat alespoň úlomek hvězdného kamene, ale dosud se jej nikomu nepodařilo najít. První expedice proběhla ve 30. letech a po ní následovaly další. Nejprve se hovořilo o tom, že meteorit spadl asi osmdesát kilometrů od Vanavary na řeku Čambe, místní rodák, geolog Vitalij Voronov naopak tvrdí, že k explozi došlo o tisíc kilometrů dál na sever. Jisté je tedy jen jedno: ačkoliv jsou ještě dnes patrny známky katastrofy v podobě povalených kmenů a je zde zvýšený výskyt mutantů mezi rostlinnými i živočišnými druhy - kámen se prostě nenašel. "Vlastně se jeden úlomek našel," tvrdí Voronov, který své dětství strávil mezi kočovnými Tunguzy. "Vzpomínám si, že jako malý kluk jsem v tábořišti viděl, jak si děti hrají s šedivým kamínkem. Prý ho dostali od šamana, který ho našel zaseknutý v kmeni modřínu, ve výšce hlavy dospělého člověka. "Je to kámen z hvězd," říkal tehdy šaman. A děti, které si s tím hvězdným kamenem hrály, ho pak někde ztratily. Byl to jediný kousek, jenž se z meteoritu našel." V roce 1995 byla ve Vanavaře založena vědecká stanice Tunguzský meteorit, jíž se podařilo prosadit, že řeka Čambe a okolí byly prohlášeny za chráněnou oblast. Znamená to, že dokonce i místní Evenkové, kteří tudy proplouvají na loďkách, aby se dostali na svá rodová území, se musejí na úřadě registrovat a za průjezd platit. To se pochopitelně nikomu z nich nelíbí a proto se poplatkům snaží vyhnout. Přestože tato stanice (programem připomínající spíše dětské a mládežnické tábory, protože meteorit se nenašel a na skutečné expedice chybějí finance) vznikla na popud geologa Voronova, ředitelem byl oficielně zvolen Valerij Jolkin, národností Evenek. Tento čtyřicetiletý komunistický prominent se dostal do čela vedení chráněné oblasti z jediného prostého důvodu: meteorit je tunguzký, a tudíž musí být úřední osobou Tunguz.
Vitalij Voronov nyní představuje nechtěnou konkurenci, neboť se začal věnovat turismu a organizuje národopisné cesty do Evencka. Založil ve Vanavaře muzeum, které postavil s pomocí místních dětí. Je to dřevěný srub se dvěma místnostmi, zaplněnými skříněmi a vitrínami, kde jsou vystaveny nejrůznější předměty, které si vyprosil od místních kočovníků. Většina jejich dárců již nyní nežije. Na skříních jsou rozestavěni ptáci a menší kožešinová zvířata, jež Voronov sám ulovil a vycpal. Před vchodem muzea leží obrovský šedivý balvan, který dal Voronov přivézt z tajgy a o němž šibalsky prohlašuje, že je to tunguzský meteorit. Přestože místní vědí, že se jedná o žert, kámen působí natolik sugestivně, že nejeden kolemjdoucí zapochybuje a řekne si: "A co když přece…"
Voronovova aktivita je trnem v oku nejenom úředníkům, kteří nesnesou pomyšlení, že je někdo šikovnější a bohatne, když oni sami zůstávají několik let bez výplat, ale i místním lidem, kteří se domnívají, že se Voronov na jejich úkor obohacuje. (Pro zdejší poměry to znamená třeba to, že Voronov si na rozdíl od jiných zdějších lidí může opravit dům, koupit dostatek jídla nebo třeba krávu.) Voronov si své turisty přiváží z Moskvy sám, zatímco "Vědecká" stanice pasivně čeká, že se jí turisté ozvou sami.
A co mohou vůbec turistické expedice chtít, když žádný meteorit není? Je něco cennějšího, co se jim nabízí: dobrodružství a šance, že to budou právě oni, komu se třeba poštěstí bájný úlomek z hvězd najít. Jediné, co jim stojí v cestě a co obvykle nezvládají, jsou mračna komárů vznášející se nad bažinami. Vesničané proto každou novou zahraniční výpravu, jež do Vanavary zavírá, provázejí úsměšnými slovy: "Aha, další krmivo pro komáry!"

Rozsah:
Cca. 8 strán textu.

Úplné znenie ...klikni


Autor/zdroj: monitor
Text bol naposledy zmenený dňa: 08.11.2001